Nahota
Tato mini-esej předpokládá voluntarismus, tzn. že vlastníci pozemku nebo nějakého objektu můžou nastavovat různá pravidla. Zároveň to ale znamená, že nevlastníci nemají právo vlastníkům diktovat svá pravidla. To se bohužel děje v případě vymáhání „pohoršování“ a jiných zákonů, které omezují vlastníky v jejich svobodě.
Čím víc nad tímhle tématem přemýšlím, tím víc mu nedává smysl momentální rétorika a kultura obecně. Je podle mě o to víc tabu, protože se dotýká našich nejniternějších pudů, za které jsme se naučili se stydět, např. od rodičů nebo okolí. Většinou se proti ní dogmaticky argumentuje v tom smyslu, že je pohoršující atd., ale co to vlastně znamená? To, že je někomu v přítomnosti nahoty nepříjemně. Neměl by ale náhodou s touto emocí pracovat daný člověk místo toho, aby ostatním nutil svoje preference? Tato tendence přenášet zodpovědnost za své emoce na ostatní je u nahoty poměrně častá.
Např. erekce nemusí být nutně o sexualitě, ale může být výsledkem přirozených procesů. A i pokud je výsledkem chtění, význam a emoce jí přiřazují ti, co ji vidí. Většinou si ji teda vyloží jako nepříjemnou, podle mě v tom ale bude hrát velkou roli atraktivita člověka. S tím by se ale měli sami srovnat, a ne nutit druhého, aby svou erekci zakrýval. Pokud totiž připustíme, že je v pořádku omezovat někoho jen na základě našich pocitů, potenciálně připustíme i tak absurdní situace, jako je zakrývání ošklivých lidí a jiné.
Naštěstí už jsme se ale obecně shodli na tom, že mini sukně pohoršování nejsou, i když to ani tak nedávno standard nebyl, není tedy čas dát zelenou i ženským bradavkám, a i nahotě obecně?